Člověk je savec, protože má kostru a nasává.

Nevědomost se před soudnou stolicí přírody a osudu nikdy nepromíjí, naopak jsou za ni vysoké tresty. (Carl Gustav Jung)

Ronnie O´Sullivan hladi po zadku Stephena Maguirea na British open.

Kdysi, pradávno již tomu, jsem do nějakého dopisu některému svému miláčkovi pokrevnímu napsal, že i když se říká: „Nepotápěj loďku i když jsi dosáhl druhého břehu“, já tu loďku potopím, protože já, až dosáhnu druhého břehu, půjdu pořád dál. Vrtalo to tehdy miláčkovi hlavou převelice, docela miláček vyhrožovala, že se mně to může přece vymstít, opouštět lásky a přátele a rodinu a pořád hledat jiné lidi, jiné vztahy, nové lásky, nová přátelství. A měla svou hlubokou pravdu, miláček jedna. Svou. Přece co je lidí, to je povah, to je životů.

Mně se na té úvaze nelíbí ta zadní vrátka, ten alibismus, s nímž bych měl udržovat i celkem už jen formální přátelství s přítelem, rodinou, odeznělou láskou, pořád se všemi mít otevřená, nebo když už ne zrovna otevřená, tak alespoň poodchýlená zadní vrátka. Ale tak přece žít nejde, alespoň já to neumím, ať to rozebírám jak chci, musím tu loďku potopit i kdybych nechtěl a i kdyby sama loďka nebo převozník nechtěli.

Předpokládejme dosažení absolutního cíle, to se přece loďka potopí sama od sebe, zmizí s jedním z nás a nebude síly, která by ji přivedla zpět, no a všechna jiná řešení, všechny jiné premisy krom této absolutní jsou dosti měkkoučké, co je v životě lidském pevného, přesvědčení snad? Neusvědčujeme se denně z toho, že nová poznání nám pořád poupravují naše skálopevná přesvědčení?

I když pod slovem břeh budu v daný okamžik rozumět cokoli, již za minutu či rok bude břehem něco jiného, proč nevyměnit trouchnivou loďku za nový kočár, stále mluvíme o loďce vztahu, aby bylo jasno, zapomeňme na promiskuitu, vždy potápíme loďky abychom nasedli do jiné nebo pokračovali pěšky, proto volám potopit! ve jménu nové kvality, i kdyby jenom jiné, ne lepší ne horší, ale jen jiné, zevšednění a nuda je jedem vztahů, a kdyby už nic nevyšlo, vždy se dá vzpomenout té krásné operace s vyzdvižením Kursku z Barentsova moře a zahájit s tím samým člověkem zbrusu novou partii. Šachisté si přece také dávají odvetu a tím šanci druhému na vítězství. A k tomu mi dopomáhej skleróza!

jste to ještě vůbec vy
madam
už za vás řídím váš vůz
Daisy
venčím a muchlám vašeho psa
piju za vás vaše víno
před zrcadlem si
zkouším za vás
váš nový klobouk
a stahuji závěsy
když se za vás převlékám
a nakonec vás budu za vás
ještě milovat

Když tak kukám na oblohu, vybavuje se mně okřídlená věta z Pygmalion: „Rain in the Spain…,“ kterou překladatel přetavil takto: „Déšť ve Španělsku dští zvlášť tam, kde je pláň“, obloha poplakává, přísahal bych, že slyším posmrkování andělů, je páteční dopoledne a já se těším na chvíle strávené v podvečer s knihou, můj život už není o bujarých pátcích, na to je mně sobotního rána už příliš líto. Prostě se už neopíjím, nikdy, opravdu nikdy!!!

Je pro páteční večery a přemýšlivé týpky spousta knih, některé jsou dokonce psány v nějakém duši milém nářečí nebo argotu, jen namátkou vzpomenu Eskymo Welzla, který byl někde od Brna a prznil češtinu opravdu na široko, ale obtížnější disciplina přijde, má-li se z cizího jazyka převést nějaký jeho dialekt nebo hantýrka, asi vrcholem pro mě je a zůstane páně Zábranův převod Warrena Millera, Prezydent Krokadýlů se ten líbezný kousek jmenuje, on někde i popisoval, jak se rozhodoval, který dialekt zvolit, a nakonec se rozhodl pro argot žižkovské galérky, pravdaže poněkud zmodernizovaný, aby se do něj vešly i soudobé atributy, kouzelná věcička, doporučuji vám ji na páteční večer namísto bezduchých tlachavých hodin někde v kavárně (ale to se mně podařil rozkošný překlep, napsal jsem v kakárně) či pivnici.

No ale to zase byla smršť včera, dokonce jsem spískal kulečník i když jsem se o tágo mohl tak maximálně opírat, člověk v opilecké pýše si myslí, že když se na Eurosportu dívá na finále British open ve snookeru, je stejně dobrý jako Ronnie O´Sullivan nebo Stephen Maguire, jenže skutečnost je značně odlišná, ožralí jedinci jsou jen pro smích a to je moc dobře, mezi opilcem a politikem je jediný rozdíl: Opilec se z toho může vyspat.